JA SEM NEJ KING NA NETU

Nedělám si iluze, že by názvy Shadow of the Horned Rat a Dark Omen vzbudily chápavé přikývnutí v někom jiném než minoritní skupině Warhammer fandů a herních veteránů, kterým už pouhé chmýří pod nosem minimálně pár let neraší. Kdybychom ale zabrouzdali bratru deset let do zákoutí historie, zjistili bychom, že šlo o tituly velmi kvalitní a bohužel pro jejich specializaci na hardcore stratégy/RPG hráče i neprávem zapomenuté. Přestanu ale abstraktně mlžit a pochopitelně se pomalu pokusím přiblížit novinku Warhammer: Mark of Chaos (dále jen MoC) i méně znalým.

• Šampiónem dobra či zla?
Čekají na vás dvě solidně dlouhé kampaně za dobráky a chaos, každá z nich nasekaná do čtyř setů misí. Přestože se pohybujete armádou na globální mapě, funguje toto podobně jako v Dark Omenu pouze jako zástěrka pro bezprizorně lineární kampaň často viděnou i v jiných strategiích. Z donucení migrujete po předem vytyčené cestičce mezi puntíky, které reprezentují důležitá místa, pevnosti a města. Jeden by se tudíž mohl zcela oprávněně ohradit, že je hráči ubíráno právo na svobodu v rozhodování či komplexní taktizování ve velkém, jako tomu je například v nedávno vydaném Medievalu 2. Historie však ukázala, že pro kvalitní příběhové pozadí je podobně nalinkovaný design kampaně vhodnější.

TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

A příběh je jednou z věcí, na kterých nový Warhammer staví. Ne že by byla dějová linie zbytečně originální, často se setkáte s vyloženě trapnými tématy jako zkouška bohů pro nového šampiona Chaosu. Není ani složitě větvená a nepředvídatelná už vůbec ne - trochu rozumní hráči odhalí většinu hlavních zápletek prakticky na začátku. Ale ta prezentace, ta prezentace... MoC ukazuje, že licence atraktivního světa dokáže fungovat jako spásný hever, držící zrezivělé auto na třech kolech. Atraktivní reálie Warhammeru zkrátka maďarští tvůrci z Black Hole Games využili beze zbytku.

Kromě naprosto úchvatného intra jste velmi neúnavně bombardováni spoustou výživných textů v podobě popisků (budou v češtině) navštívených míst, poměrně slušných dialogů nebo třeba jen rozsáhlé encyklopedie jednotek včetně ručně kreslených artworků. To vše neuvěřitelně vtahuje hráče dovnitř a homamovský syndrom "ještě jednu misi a jdu spát" se u mě projevil nebývalou intenzitou, jen abych se o o zákulisí příběhu dočetl pár dalších řádků.

Autoři, kteří mají dost zkušeností díky Armies of Exigo, navíc tažení okořenili řadou zajímavých možností. Často dorazíte k rozcestí a dostanete tak možnost se od hlavní trasy lehce odklonit za účelem splnění nějakého toho nepovinného questíku, kupříkladu eskortování trpasličí karavany územím obývaném zelenokožci. Hra jde ovšem ještě dál, sem tam narazíte na souboj vašeho šampióna s nepřátelským nebo mise plněné bez jednotek pouze s hrdiny (vyplenění vampírovy hrobky, případně zmíněná zkouška bohů, na jejímž konci budete mít možnost volby, ke kterému z božstev se přiklonit).


• Večer před bitvou
Mezi misemi je samozřejmě stejně jako dřív možné se utábořit, spočítat mrtvé z poslední bitvy a za napleněné zlato doplnit stavy. Pokud narazíte během cesty na město, možnosti se značně rozšiřují. Hrdiny můžete dovybavit u alchymisty, normální jednotky pak u kováře upgradovat lepším brněním, zbraněmi nebo třeba jen zlepšením morálky regimentu. Bohužel není po čase až takový problém držet si v armádě několik plně vylepšených elitních bojovníků a především mi scházela nutnost toliko důsledně dbát na vlastní ztráty v bitvách.
 
Zlata je stále dostatek a určitá možnost finanční krize hrozí snad jen na úplném počátku hry. Vybalancování obtížnosti v tomto aspektu se zkrátka úplně nepodařilo a potřebám bežného hráče se slevilo až příliš. Jen marně jsem při hraní vzpomínal na infarktové živoření v Dark Omen, kdy většině misí předcházelo pečlivé zvažování, zda se investovat do upgradu skutečně vyplatí a zda bude z čeho příště zaplatit ztráty.

Přesuňme se ale na bitevní pláně. Jakmile narazíte na globální mapě světa na nepřítele, vyberete část svých legií a vyšlete je do boje. Dohady, nakolik věrně se podařilo přenést stolní pravidla na monitor, raději přenechám zasvěceným diskutérum na fóru, nicméně z čistě hráčského pohledu je určitě o co stát, protože prostor k taktizování je skutečně veliký. Aby také nebyl, desítky různých jednotek v zastoupení všemožné kavalerie, pěchoty, střelectva, dalekonosných děl a hrdinů (o těch něco povím za chvíli) poskytují pro toto dostatečné podhoubí, zvláště když vezmeme v potaz možnost různých formací a speciálních schopností.


    Přestože je systém bitev stále mnohem propracovanější než může poskytnout většina dnešních RTS, opět je tu znát jistý ústupek od nemilosrdně hardcore pojetí předchůdců. Zůstala nemožnost ukládání během mise nebo velký důraz na morálku vojska, která když se v důsledku velkých ztrát zlomí, vojáci začnou zběsile utíkat z bojiště. Skolený obr pohodlně rozmáčkne půlku regimentu, jenž se mu hloupě připlete do dráhy letu, terén má vliv na pohyb jednotek a několik děl na kopci stále dokáže postupující voje pořádně zdecimovat. Například lučištníci už ale vždy neomylně zasáhnou cíl, zatímco vlastní jednotky nikdy, a ani útoky z boku a do zad nepřítele nemají ani zdaleka ten správně devastující účinek jako tomu bylo v Dark Omen. Zdá se, že že lehce arkádovější pojetí už sebou ale holt nese doba.

• Osobnosti na bojišti
Hrdinové prošli v Mark of Chaos kompletní rekonstrukcí a hra díky nim až nečekaně hodně zabrouzdala do vod klasického RPG. Množství dovedností hrdinů se čítá na desítky a z detailně popsaných účinků jde chvílemi až hlava kolem. Schopnosti se dělí do tří nezávislých hierarchických struktur, do kterých můžete během postupu na vyšší úrovně investovat zkušenostní bodíky. První skupinu představují klasické bojové schopnosti, jako ohnivé koule u mága nebo speciální údery u válečníka. V další skupině jsou zastoupeny velitelské schopnosti. Ty zpravidla účinkují na regiment, ke kterému hrdinu připojíte (ano, i to je samozřejmě možné). Patří sem nejrůznější bonusy na pravděpodobnost zásahu, odolnosti, atd.

Posledním, nejzajímavějším a bohužel i absolutně nejzbytečnějším druhem jsou schopnosti používané během duelu. Hrdina totiž může blízkého nepřátelského hrdinu vyzvat na souboj, tzn. sevře se kolem nich ohnivý kruh, kde jsou nedotknutelní ostatními jednotkami a musí se spolehnout jen na vlastní síly. V teorii to zní jako dobrý nápad, ovšem přinejmenším v singleplayeru jsem nenašel jediný důvod, proč obětovat do podobné zbytečnosti jediný bod. Všechny souboje jsou totiž komicky snadné. Nepřátelský hrdina zpravidla nedisponuje žádným vybavením, o lektvarech ani nemluvě, a stává se tak pro vašeho vyšperkovaného šampiona snadnou svačinkou i bez speciálních dovedností. V multiplayeru však může být vše jinak.



    • Ideální pro dlouhé zimní večery
Když už je řeč o multiplayeru, v této části nabízí MoC vysněné možnosti. Armádu si nejdříve budete muset s určitým finančním limitem poskládat. K dispozici jsou čtyři hratelné národy (Chaos, Impérium, elfové a krysí národ Skaven), které se ještě dále zjemňují do několika podfrakcí, lišících se speciálními jednotkami a bonusy. Rasy jako orkové, goblini nebo trpaslíci to sice na samostatně hratelnou frakci nedotáhli, každopádně lze do armády naverbovat i jejich příslušníky.

Herní styl za každý národ se velmi liší a je asi jasné, že dilema tu číhá na každém kroku. Vzít raději plně upgradovanou kavalerii nebo Bright wizarda na 30. levelu? Anebo snížit kavalerii level a třídu zbroje a za ušetřené dukátky si pořídit další oddíl mušketýrů? Či raději pořídit hrdinovi nějaký pěkný artefakt? Nebo...? Aaah, motá se mi hlava.

Bohatá upravitelnost vzhledu jednotek udělá radost především hračičkům, většinu modelů lze ve stylu rafinované stavebnice upravit podle svého gusta. A MoC zdaleka nenabízí jen volbu barvy. Není zvykem, abychom si mohli u rytířů nastavit typ chocholu na helmě, postroje koně, nebo u obra předmět, který bude mít připnutý za opaskem (za nohy svázaná kráva vypadá neskutečně vtipně:) Zde to možné je a nezbývá než ocenit komplexní přístup, který tomu autoři věnovali. Až si svoji dokonalou armádu dostatečně vypipláte, samozřejmě ji můžete vrhnout vstříc nepříteli (i počítačovému, protože ač zde singleplayerový skirmish v pravém slova smyslu chybí, je možné vytvořit novou multiplayerovou hru pouze s AI oponenty). Předložen je vám dostatek map a čtyři víceméně klasické módy, což by mělo stačit každému.


další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

    • Modely jednotek versus prostředí
Po zběžné technické prohlídce není MoC ve srovnání s konkurencí žádnou velkou výhrou, i když na popravu to rozhodně také není. Modely jednotek jsou výborné, do nejmenších detailů propracované. Regimenty se neskládají z naklonovaných kopií jednoho jediného panáka. Třeba v případě flagellantů (fanatických šílenců v otrhaných hábitech) vám variabilita jednotlivých modelů až vyrazí dech, nenajdou se prakticky dvě stejné postavičky a dobrých pět minut jsem strávil jen kocháním se, jak skvěle toto vypadá.

Na druhou stranu je potřeba uznat, že co se týče okolního prostředí, MoC trochu ztrácí dech. Ne že by bylo málo variabilní (navštívíte snad vše od ledových plání po potemnělé dungeony). Problém tkví především v tom, že v porovnání s modely jednotek vyznívá okolí velmi chudě. To se týká především neostrých textur, pofidérnímu použití vegetace a celkové kostrbatosti. Trochu to vše zachraňuje volně plovoucí kamera, s pomocí níž se dají vykouzlit uchvacující momentky (v souvislosti s tímto mě především velmi mile překvapily impresivní textury oblohy).

Zvuková stránka věci dopadla poplatně té grafické, tzn. obecně neomračující nadprůměr. Hlášky jednotek mají něco do sebe, zvláště pak krysí národ nebo mutující prchající goblini se musí slyšet, ovšem vše opět nepřevyšuje takový ten standard, který bychom tu čekali. Dabing příliš nepřehrává a když už, tak k tomu má důvod. A hudba? Předchozí portfolio skladatele, k němuž patří mimojiné epický Morrowind, jistě mluví samo za sebe. V kampani za Impérium se vám do hlavy jako skoba zarazí chytlavá fantasy melodie, Chaos se mi subjektivně zdál z hlediska hudebního doprovodu mnohem chudší a nevýraznější.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, Intro...